Vznik žateckého hradiště je historiky na základě archeologických nálezů kladen do poloviny 10. století, tedy do doby pádu lucké moci a ovládnutí Lucka Přemyslovci. Žatecké hradiště bylo pravděpodobně založeno s úmyslem vybudovat nové administrativní centrum a zajistit tak trvalé mocenské postavení nové vládě. Význam žateckého hradiště od počátku prudce vzrůstal. I po připojení k přemyslovskému knížectví totiž zůstalo Lucku zvláštní postavení. Stalo se knížecím údělem většinou pro mladší členy panovnického rodu (některá známá údělná knížata : Oldřich, 1012 - 1034 český kníže, Spytihněv II., 1055 - 1061 český kníže, Božej Vršovec, zavražděný roku 1108 na Libici, Soběslav I. atd.).

Nejstarší zmínka o Žatci je v kronice Dětmara (Thietmara) z Merseburku k roku 1004 (díky této zmínce je Žatec nejstarším historicky doloženým místem v kraji). V tomto roce vpadl Jindřich II. do Čech, okupovaných Boleslavem Chrabrým, polským knížetem. Jindřicha doprovázela česká knížata Jaromír a Oldřich. Jakmile se vojsko přiblížilo k Žatci, začali sami žatečtí pobíjet polskou posádku a otevřeli brány města. Po vyhnání Poláků z Čech se Jaromír stal knížetem českým a Oldřich získal žatecký úděl. Zmínka kronikáře Dětmara se váže mimo jiné ke kostelu (či rotundě), který stál uvnitř hradu (pevnosti). V tomto kostele hledala úkryt a záchranu část polské posádky. Toto konstatování je důležité pro formování naší představy o velikosti tehdejšího přemyslovského hradiště. To nezaujímalo pouze nejsevernější část ostrožny, ale i prostor dnešního Žižkova a Hošťálkova náměstí. Celkem se jednalo přibližně o pětihektarovou plochu, kterou zabíralo přemyslovské ostrožné hradiště, příznačné pro severozápadní Čechy: na třech stranách strmé srázy ostrožny a protékající řeka a na jihu, odkud ostroh vybíhal, jej od okolní krajiny odděloval hluboký příkop a val s palisádou a kamennou plentou. V případě Žatce bylo hradiště navíc doplněno rozlehlým předhradím, které asi pokrývalo celý zbytek ostrožny.

Tyto domněnky se zdá potvrzovat i archeologický nález hradištního přemyslovského příkopu s destrukcí kamenné plenty (čelní kamenné vyztužení hradištního valu) v roce 1993. V tomto roce archeologové žateckého muzea využili k podrobnějším průzkumům pokládání plynového potrubí v celé délce historického centra. V prostoru těsně za radnicí byl tehdy potvrzen průběh hradištního opevnění, které patrně využilo na náměstí 5. května dodnes znatelné terénní deprese. Existence hradištního valu a příkopu se mezi obyvateli města do té doby tradovala pod názvem "lučanský příkop", který měl mimoděk dokazovat úlohu Žatce jako centra Lucka. Archeologové prokázali přemyslovský původ valu a příkopu, především však náhlou destrukci tohoto opevnění. Val spolu s plentou byl stržen najednou a materiál byl využit na zasypání příkopu. Tento razantní postup dnes spojujeme se vznikem klasického středověkého města (i když jistě zpočátku ve velké většině dřevěného) a se středověkou parcelací. V této době (mezi lety 1235 - 1248) také k prostoru původního hradiště bylo díky destrukci starého opevnění, procházejícího napříč ostrožnou, připojeno původní předhradí. To se tak po dobudování nového opevnění v prostoru dnešního Kruhového náměstí stalo organickou součástí středověkého královského města. K největším stavebně historickým památkám města se tak bezesporu řadí zachovaná původní středověká parcelace města.

Původní žatecký městský znak - dvě řady cimbuří - má dle pověsti svůj původ ve druhé polovině 12. století. V roce 1158 se v českém vojsku Vladislava II. v bitvě o Miláno Žatečané projevili jako udatní bojovníci a odměnou jim bylo právě přiznání městského znaku.