Zvláštní je poloha Žatce uprostřed Žatecké pánve, vzniklé působením řeky Ohře. Město samo leží poměrně vysoko na ostrožně nad zákrutem řeky. Převýšení okrajů pánve však umožňuje spatřit Žatec z nadhledu i z velké dálky. Mohutné žatecké věže i štíhlé komíny starých žateckých sušáren chmele tak může návštěvník zahlédnout i dlouho před příjezdem do města.

Žatecká pánev je ze západu sevřena Doupovskými horami, na jihu se pozvolna zdvíhá Rakovnická pahorkatina. Východním směrem se Žatecká pánev široce rozevírá do Dolnooharské tabule. Z geografického hlediska je Žatecké pánvi nadřazena pánev Mostecká, která pokračuje směrem na sever, a která je řazena mezi Podkrušnohorské pánve. Z geomorfo- logického hlediska leží tedy Žatec v Krušnohorské soustavě.

Historické jádro Žatce zabírá celou plochu ostrožny vysoko nad Ohří. Ostrožna má severojižní orientaci, její delší osa měří přibližně 760 metrů, maximální šířka v jižní části je 480 metrů. Prakticky ze tří stran tuto ostrožnu obtéká řeka Ohře.

Příkré stěny se nad řekou zdvíhají přibližně do výše 35 metrů. Průměrná nadmořská výška města je okolo 250 metrů nad mořem. Jedná se opravdu o průměr, který je ovlivněn poměrně značnou výškovou členitostí městské zástavby. Žatecká radnice leží v nadmořské výšce necelých 236 metrů. Zeměpisce budou možná zajímat zeměpisné souřadnice města: 13^o32´3" východní délky a 50^o19´30" severní šířky

Přírodní podmínky dané polohou města velice výrazně ovlivňují blízké Doupovské a Krušné hory. Jejich svahy se staví jako přirozená hradba do cesty západnímu vzdušnému proudění. Vytvářejí tak tzv. srážkový stín, který výrazně ovlivňuje klimatické poměry Žatecka. Celá oblast má nejmenší srážkový úhrn v České republice. V odborné literatuře udávané průměrné roční úhrny se pohybují pod 450 milimetry (roční úhrn je součtem všech srážek spadlých na určeném území za jeden rok).

Malý odbyt deštníků není samozřejmě tím hlavním důsledkem srážkového stínu. Ten má největší vliv na zemědělství. Suché a poměrně teplé klima spolu s dostatkem spodní vody se nejvíce projevuje na úspěšném pěstování chmele. Ještě v nedávné době bylo Žatecko významným producentem zeleniny. V období 1. republiky opouštělo v zelinářské sezóně žatecké nádraží směrem do vnitrozemí denně několik vagónů zeleniny, především okurek.

Zatímco oblouk Doupovských a Krušných hor vytváří kolem města od severozápadu k jihozápadu takřka jednolitou hradbu, na severovýchod od Žatce se rýsují první charakteristické vrchy Českého středohoří (Raná, Oblík), které jsou sopečného původu. Na jihovýchodě se z Dolnooharské tabule zdvíhá masív Džbánu, rozbrázděný na severních úbočích údolími několika potoků (Klášterský, Divický, Hasina atd.). Ze Žatce dohlédneme k jeho nejsevernějším výběžkům (Výrov).

Nejbližší okolí města charakterizuje intenzívně zemědělsky využívaná zvlněná rovina, do níž je zaříznuto ploché údolí Ohře s příkrými stěnami. Zde místy přežívá lužní les. Nejbližším větším souvislým lesním porostem jsou městské lesy za vsí Holedeč jižně od města ve vzdálenosti přibližně pěti kilometrů.

Ploché údolí Ohře vznikalo meandrováním řeky. Důsledkem jsou říční terasy různých mocností a výšek. Dodnes jsou v terénu patrné i zaniklé meandry řeky či slepá ramena. To, že koryto řeky putovalo ještě v historicky nedávné době, dokazují i jména některých obcí, například Rybňany a Břežany, jejichž původ je zřejmý. Dnes však tyto obce leží již poměrně daleko od říčních břehů.

Poloha města, tak významná a výhodná v minulosti, postupem doby odsunula Žatec mezi nevýznamná "provinční" města. Největší ústup ze své bývalé slávy a celkový úpadek ve své historii zažilo město po 2. světové válce za období komunistické totality. Devastace historického centra spolu s poválečným radikálním poklesem počtu obyvatelstva, spojeným s odsunem sudetských Němců, snese srovnání s pustošením města a exodem protestantů v dobách třicetileté války. Obrátit tento nepříznivý vývoj se daří teprve v posledních letech. Tentokrát vše záleží jen a jen na Žatečanech samých.