Historie budovy:
Stará barokní sýpka z roku 1876 byla za pomoci učňů ze saského města Gladau rekonstruována a upravena pro potřeby muzea. Cena opravy byla snížena nejen touto zajímavou pomocí, ale také pouhým přeložením starých střešních tašek, které jsou tak kvalitní, že jdou použít znovu. Také je na každé z nich výrobce hrdě podepsán- Bratři Fischerové Letky. Přestože budova zvenčí vypadala velmi špatně, stav její konstrukce byl poměrně dobrý. Stačilo vyměnit dva trámy a doplnit podlahu v mezipatře. Po výměně všech oken a nátěrech  zdí a nové fasády byla sýpka připravena pro svou novou roli.

Otevírací doba:
Od května do října. Denně kromě pondělí od 10 do 12 a od 12.30 do 16.30 hod.

Muzeum české vesnice bylo slavnostně otevřeno v roce 2000 za přítomnosti ministra kultury Pavla Dostála a dalších významných osobností. Spolu s titulem Vesnice roku 2000 severozápadních Čech to bylo důkazem, že perucká radnice dokázala využít lidských kapacit svých občanů a vesnici dát do pořádku. Kdo již dlouho Peruc nenavštívil, bude překvapen, kolik práce je zde vidět.Vyčištěný park, opravená zeď kolem něj, zcela nové muzeum a ze všeho nejvíc asi spousta záchranných prací provedených na zámku (krásná nová střecha, fasády).

Nejzajímavějším momentem zdejšího nového muzea je původ všech sbírkových předmětů. Jsou to dary lidí z okolí a také nálezy ze starých dvorů, smetišť a půd. Dárci raději věnovali staré věci muzeu, než aby je zpeněžili někde ve starožitnostech !!! Jedinou odměnou je jim jmenování na seznamu donátorů. Dodnes považují muzeum tak trochu za své ,,dítě" a vracejí se sem třeba s dalšími informacemi.<br>
Za velice šikovné považuji také zapojení zdejších školáků do přípravy expozice- ten, kdo na něčem pracuje, to rozhodně nezničí, spíš bude mít ochranářské sklony. Děti upravily krásné staré loutkové divadlo.

Pojďte se do muzea spolu s námi podívat!
Horní dvě patra patří nejen starým řemeslům- včelařům, ševcům, tesařům, chmelařům, kolářům, kovářům, provazníkům, řezníkům, rolníkům, ledařům, čalouníkům, pekařům, knihařům, perníkářům i chovatelům a dalším, ale také pomůckám v domácím hospodářství.Můžeme si zblízka prohlédnout  náčiní i nářadí, v mnoha případech zcela funkční. Určitě budeme obdivovat přirozenou chytrost našich předků, s níž si ulehčovali těžkou dřinu. A že ta dřina byla opravdu nepředstavitelná, vám velmi rychle dokáže vynikající průvodkyně paní  Jana Hauptfogelová, když vám do ruky zapůjčí nejstarší druh pračky- vhodně tvarované prkénko, kterým se do prádla bušilo. Stačí párkrát mávnout a už vás bolí ruka.Potom se taková valcha nebo zvon jeví jako výrazné ulehčení práce.

S překvapením se tu dozvíte, že trdlo a motovidlo dřív nebyly nadávky, ale staré pomůcky v domácnosti. Dokonce i pohádková Popelka by tu pro sebe něco našla --mechanickou třídičku na luskoviny a obilí.<br>
V nejvyšším patře je také instalována výstavka Štíty a okna, pořádaná ve spolupráci s Etnologickým ústavem Akademie věd ČR. Fotografická dokumentace vám ukáže, jakým způsobem řešili venkované štíty a okna svých domů a jak je potom zdobili.

Návštěvníci si tady uvědomí, jak dlouhá byla cesta od nejjednodušších pomůcek k složitým zemědělským strojům.  Těm je věnováno spodní patro expozice. Na snímcích si můžete prohlédnout aspoň voznici na vodu, hasičskou stříkačku a jeden z prvních pokusů o mechanizovaný sběr pokoseného obilí.

Celé muzeum se velmi pěkně snaží představit venkovský život v celé jeho šíři a bohatosti včetně vzdělávání a kultury. Jeden z hostů- oblíbený malíř Miloš Nesvadba neodolal a vyzdobil tabuli zdejší miniškoličky svými kresbami.

Myslím, že se Peruckým podařil husarský kousek a udělali svou vesnici pro turisty ještě přitažlivější, nežli byla.