Vznik prvního městského parku bezprostředně souvisí s činností krajského hejtmana Ferdinanda Wussina, který pečoval nejen o čistotu města a jeho výstavbu, ale zároveň dal podnět k úpravě pustého okolí města a jeho přebudování na městský park (rok 1822).

První úpravy se týkaly prostor v dnešní Komenského aleji, v místě zpustlého městského příkopu, který v té době byl zdrojem i shromaždištěm městských kalů a nečistot. Močálovitá proláklina byla zasypána a upravena podle projektu, řešeno bylo rovněž odvodnění vyúsťující do tehdejší Čeradické rokle. Nově byla vybudována zadlážděná spojovací silnice, osázená alejí pyramidálních topolů. Rovněž přilehlé okolí a cesty byly upraveny, ozeleněny stromy a keři a uzpůsobeny k procházkám. Projektantem tohoto parku byl c. k. krajský inženýr Florián Müller. Po svém zakladateli získal park pojmenování Wussinallee (Wussinova alej).

V roce 1833 byly založeny sady (park) pod hradbami na západní straně města, v prostorách pod dnešní budovou Lesů až po Kněžskou bránu. Tento park byl rovněž řešen dle projektu a název dostal po svém zakladateli Jul. Wolfgangovi von Schönau, který v té době působil jako krajský komisař.

Do roku 1835 byl tzv. Čeradická rokle pustou neobdělávanou strží, kam byly vyváženy městské odpadky. Ve zmíněném roce na jaře se zde započalo s prvními úpravami na jejím horním okraji. Výsadbou dvou řad kaštanů vznikla stinná, stromy lemovaná cesta směrem na Čeradice.

Teprve po téměř třiceti letech, na podzim roku 1863, bylo přikročeno k radikálním přesunům půdy v Čeradické rokli a tato dosud poněkud odpudivá pustina začala být systematicky kultivována. Autorem plánů byl Jan Staněk, právě ten, který později, v letech 1871 - 73, postavil v Dlouhé ulici židovskou synagogu. Sympatické je, že na výsadbě stromů se aktivně podílela i řada obyvatel města a sazenice pro park zaslal dokonce i hrabě Černín ze svých sadů v Petrohradě a Krásném Dvoře.

V posledním pětiletí před rokem 1900 byl park rozšiřován na rovinatější území nalevo a potom i napravo od čeradické silnice. Musel být malebný, byla zde totiž nejen vyhlídková místa k posezení, ale i vyhlídková věž, ptačí voliéra, později i restaurace a taneční parket.

V letech 1868 a 1870 vznikly ještě dva menší parky u hřbitova. První při trnovanské silnici, druhý v místech přibližně od dnešní Šafaříkovy ulice po hřbitov. Bez zajímavosti jistě nebyly ani soukromé zahrady. K těm nejexotičtějším rozhodně patřila zahrada lékárníka Kaisera vybudovaná v japonském stylu, k níž patřila až do třicátých let tohoto století i vyhlídková věž, tzv. Paraplíčko. Další rozsáhlá zahrada (zemského advokáta Gänzela) se nacházela v širších prostorách současného letního kina.