Jde o jednu z nejvýznamnějších památek města, jejíž založení spadá do románského období. Dodnes je do značné výšky dochováno dvouvěžové románské průčelí a z původní stavby pochází patrně i reliéf s poprsím sv. Petra, zazděný po pravé straně hlavního portálu.

Kostel je dále doložen v r. 1206. Podle listiny z r. 1336 daroval král Jan Lucemburský Žateckým desátek z tržních poplatků a clo z dříví plaveného po Ohři na přestavbu právě toho chrámu.

V letech 1340-1370 se na dostavbě tohoto kostela podílela i známá huť Petra Parléře. Základy ke zvonici byly položeny v r. 1380. V období 1724-28 byla přistavěna osmiboká kaple sv. Jana Nepomuckého, kolem r. 1740 pak (snad za účasti Octavia Broggia) barokizováno západní průčelí. Věž byla postavena mezi léty 1770-1773 stavitelem P. Loschem. Další úpravy a doplňky byly uskutečněny v průběhu 19. stol. (1857,1897). Autorem většiny soch na jižní straně děkanského kostela je J. K. Vetter. Jedná se o sochy sv. Petra, Pavla, Františka z Assisi, Václava, Ludmily, Norberta, Immaculaty a Maří Magdaleny (kol. r. 1740).

Na výzdobě interiérů děkanského chrámu se podílela celá řada umělců. Hlavní oltář se sochami sv. Petra a Pavla, Norberta, Augustina, Zikmunda a Václava (raně barok.) vytvořil kolem r. 1670 V. Styrl, autorem obrazu Nanebevzetí P. Marie byl r 1668 A. Stevens ze Steinfelsu. Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše v presbytáři vytvořil J. K. Vetter asi kol. r. 1700. Varhany pocházejí z 19. století od firmy Schiffner z Prahy. Reliéfy křížové cesty na stěnách lodi vytvořil Frant. Rada v r. 1946. V letech 1993 a 1994 prošel chrám náročnou rekonstrukcí vnějšího pláště, takže opět patří k architektonickým skvostům města Žatce.